O nás
Folkovou skupinu Marion od roku 2025 tvoří tato sestava muzikantských exemplářů:

Dan Dvořák, kytarista a zpěvák,

Iveta Šístková, akordeonistka a zpěvačka,

Hana Chalupská, houslistka a zpěvačka,

Karel Füllsack, kytarista a zpěvák,

Petr Štěpánek, kontrabasista.

____________________________________________

Člověk si vybírá to, co má rád, co je mu blízké, v čem je mu dobře.

Pro Dana je folk celoživotní láska a muzika osobní vášní. S kytarou měl poměrně dlouhou pauzu, mezitím stihl vychovat dvě děti, aby se pak k muzice vrátil se vší grácií. Dnes drží kytaru v ruce denně a pokud ne, pak trpí a trpí... Každopádně k Danovým zkušenostem patří výuka housliček v útlém dětském věku, leč fotbálek byl v té době lákavější...

Iveta prošla ZUŠ v oboru akordeon, ale její vztah k nástroji se znovu probudil až o mnoho let později. Nástroj, který kdysi odložila, se k ní vrátil s tichým cinknutím vánočního zvonku – *pod stromečkem ji čekal nový akordeon*, pečlivě vybraný "Ježíškem" na radu její maminky. Právě jí patří velké díky za to, že Ivetka akordeon oprášila a začala se mu opět věnovat. Hudba má v rodině Šístkových pevné kořeny – *na akordeon hrála i maminka* a *dcery se věnují houslím a klavíru*. Iveta se hudbě věnuje naplno: má za sebou pět let v mládí se zábavovou kapelou Sprint a dnes ji, mimo Marion, můžete slyšet v úvalských *Motetkách*, kde hraje, společně s houslistkou Hankou. 

Hanka absolvovala na ZUŠ hned dva cykly výuky na housle, následně působila v oldtime kapele Cotton Grass, občas si odskočila zahrát do šumavského kostela k panu faráři. Následoval kašperský Divoký band, úvalské seskupení Motetky, hostovala v Blues Klan 22. Nad rámec muziky je maminka třech ratolestí, v rodině zůstává vztah k housličkám a zpěvu.

Kdo nezná adresu Karla, nejspolehlivěji ho najde s kytarou v ruce v Zelené rokli na Sázavě. S hudbou začal už na základní škole hrou na klavír, ještě na škole přešel na klasickou kytaru. Zlomovým okamžikem byla vojenská základní služba, kde se Karel sešel na "cimře" s dalšími dvěma kytaristy a asi poprvé pořádně přičichl k folku, začal vnímat slova, melodii a sdělení. Prošel si vesnickým hraním pro hasiče, kde mlátil do kytary až do úmoru. Osud Karlovu cestu svedl dohromady s kytarovým parťákem Tomášem, čímž se kruh uzavřel a jsme znovu v Zelené rokli.

Petrova historie je bohatá. První seznámení s hudbou u Petra proběhlo již v útlém věku. Petrova babička byla klavíristka, působila v Českém rozhlase Brno a právě zásluhou její hry na klavír se Petr doslova zamiloval do hlubokých tónů. Ve třinácti letech sáhl po kontrabasu, tehdy ještě zapůjčenému od provozovatele školy.  Nemohlo to být jinak, než že následovala Lidová škola umění a začal vnitřní boj, zda se věnovat kontrabasu, anebo nové zálibě - kytaře, kterou v "Lidušce" a také ve svém srdci ke kontrabasu přidal jako druhý nástroj. Hudební vzdělávání pokračovalo až do maturity, to již Petr hostoval v různých tělesech, účastnil se řady festivalů, včetně vystoupení v oblasti vážné hudby. Jako čerstvý dospělák se pak nahodile pohyboval v různých hudebních formacích. Petr je svým způsobem unikát. Ač je jeho skvělá hra na kontrabas daleko slyšet, Petra samotného aby člověk pohledal. Tiše a nepozorovaně se vytrácí ze situací, kde je moc lidí, moc exponovanosti, kde je něco "moc". Snad i proto se ve své době muzikantsky realizoval v šumavském prostředí v Kašperských horách. Miluje kontrabas i kytaru, každopádně o kontrabasu mluví s úctou a opěvuje jeho důležitost. Kontrabas svěřil do rukou rovněž své sestře, původně z ryze racionálního důvodu - kapela prostě v tu chvíli basu potřebovala a tehdy čtrnáctiletá sestra zatím na nic nehrála a měla volné ruce. Dnes Petrova sestra hraje první ligu, tedy s těmi nejlepšími kapelami. I tak se život někdy ubírá. Petr si svou životní cestu vybírá s pokorou a podle svého vnitřního já. Zkusil i žít bez kontrabasu, aby po třech letech zjistil, že bez něj nemůže žít. Z toho nejprostšího člověčího důvodu. Bez kontrabasu se necítí kompletní. To je náš zlatý "Štěpas".

Od založení Marionu v roce 2020 uplynulo pár let.

Původní, v covidu vzniklá formace, působila ve složení Dan (akustická kytara, zpěv), Roman (basová kytara, zpěv), Víťa (elektrická kytara, zpěv), Karel (bicí), Lenka (zpěv, perkuse), Luboš (klávesy, flétny, trubka, zpěv) a věnovala se zejména zábavovému směřování.